„Bez kolínských trenérů bych dnes určitě nebyla tam, kde nyní jsem“, říká Tereza Králová.

Její basketbalová cestička nikdy nebyla vzorně vymetená. Nikdy nebyla členkou Sportovního centra mládeže, ze kterého se povětšinou rekrutují mládežnické reprezentantky. Tereza Králová si musela projít mnohem složitějšími zákrutami basketbalového vývoje. Z Kostelce nad Černými lesy se, přes zastávku v Kolíně, vydala plnit své sportovní sny. I když byla tak trochu stranou od centra dění, píle, vůle a talent byly natolik zřejmé, že si ji pozvánky do mládežnických výběrů našly. Vždy dokázala dát basketbalu maximum a přidat i něco navíc. Po zásluze se z ní, ve dvaceti letech, stala jedna z opor extraligového ženského týmu KARA Trutnov. A kdo ji jen trochu zná, ví moc dobře, že tím rozhodně neřekla své poslední basketbalové slovo. Její dosavadní příběh může být velkou inspirací pro všechny mladé sportovce.

Jak vzpomínáš na své začátky v Kostelci a společné zápasy s klukama?

Na své basketbalové začátky v Kostelci nad Černými lesy jsem vzpomínala vždy ráda. Bylo to něco jiného, než je v dnešní době. V Kostelci jsem začínala hrát basketbal ve smíšeném týmu, avšak později jsem již zůstala jako jediná dívka. Musím říci, že mé basketbalové začátky v chlapeckém družstvu byly náročné, ale přinesly mi spoustu pozitiv a naučily mne efektivněji pracovat a přizpůsobovat se tvrdší hře. Vzpomínám si, jak jsem v Kostelci hrála svůj úplně první soutěžní ročník, ve kterém jsme prohrávali snad všechny zápasy debaklovým rozdílem. Ale největší vzpomínkou mi zůstává naše obrovská vůle a snaha, kterou jsme vynaložili s celým týmem a následující rok se karta obrátila a my vyhrávali spoustu zápasů velkým rozdílem, až jsme nakonec hráli o 3. místo tabulky, které jsme uhájili.

Proč ses přesunula do Kolína?

Do Kolína jsem se přesunula po nabídce Lucie Vetorové a Filipa Rytiny, kteří vedli kolínské dívčí družstvo. Byla to pro mě veliká příležitost a možnost, jak se dále v basketbalu posouvat, prohlubovat a zlepšovat své schopnosti, dovednosti a lásku k basketbalu. Bez této dvojce a také Miroslava Sodomy, který vedl některé naše tréninky, bych dnes zaručeně nebyla tam, kde nyní jsem.

Se spoluhráčkami jste v Kolíně dlouho hrály ligové soutěže a usilovaly o postup do extraligy, ale nikdy se to nepovedlo. Co podle Tebe chybělo?

Když o tom tak přemýšlím, nejvíce nám asi chybělo výkonnostně vyrovnanější družstvo a větší tréninkové dotace, morálka, a hlavně celkové nastavení, že si za tímto cílem opravdu všechny chceme jít. Protože pokud nechtějí opravdu všechny členky týmu, tak to negativně ovlivňuje všechny ostatní.

Extraligu sis potom zahrála v Trutnově. Byl to velký skok?

Ano, skok z ligové soutěže do té extraligové je veliký. Extraligové celky už většinou bývají zvyklé trénovat 4-5x týdně a celé družstvo je většinou výkonnostně na stejné úrovni. Dle mého názoru se v extralize jedná už o jiný basketbal. Hra zde bývá tvrdší, rychlejší a fyzicky náročnější, ale zároveň to není nic, co by kdokoliv nemohl svou vůlí a prací na tréninku a mimo něj zvládnout.

V Trutnově ses brzy přesunula do A-týmu. Jak Tě zkušené spoluhráčky přijaly?

Spoluhráčky v ženském týmu mě přijaly dobře, i přesto, že mi v tu dobu bylo teprve 16 let. Snažily se mi předat své zkušenosti, povzbuzovat mě, radit mi a ukazovat, co a jak zlepšovat a na čem více pracovat. Zároveň mi na tréninku ale nenechaly nic zadarmo. Což pro mě v důsledku znamenalo lepšící se efekt.

Co škola? Jaký obor studuješ a jak se Ti to daří skloubit s basketem?

Letošní rok jsem nastoupila na Univerzitu v Hradci Králové, kde studuji na pedagogické fakultě, obor tělocvik a matematika. Skloubit basketbal v Trutnově a školu v Hradci je velmi náročné. Každodenní dojíždění tam a zpět bere spoustu energie a sil. Ale myslím si, že to zvládám dobře i díky klubu, který mě podporuje a snaží se mi vyjít ve všem vstříc.

Trutnov byl zvyklý hrát v tabulce vysoko, ale v posledních letech se propadá níž a níž. Čím to?

Ano, máš pravdu. V předchozích letech patřil Trutnov ke špičkovým týmům ligy. Ale za poslední roky tomu tak již bohužel není. Troufám si říci, že je to způsobeno hlavně omlazováním týmu, který nemá takové zkušenosti a potřebnou fyzickou zdatnost a přípravu, jakou mají týmy z přední části tabulky. Není to však vždy pouze o mladém týmu, ale také o finančních prostředcích, které má tým k dispozici.

Jsi výjimečně univerzální hráčka, která může hrát na všech postech. Ale která pozice Ti vyhovuje nejvíc?

Nejvíce mi vyhovuje pozice 2-3 (křídlo). Je to taková pozice, kde můžu asi nejvíce využít své atletické schopnosti a basketbalové dovednosti.

Co bys označila za svou silnou stránku a co je, podle Tebe, Tvá slabina? (samozřejmě pokud to není tajné)

Tajné to určitě není. Kdo mě zná, tak určitě ví, jaké jsou mé silné a slabé stránky.(smích) Řekla bych, že mou silnou stránkou je rychlost a většinou tvrdý nájezd do koše. Má slabina bývala vždy rozevlátá obrana, ale na té poslední dobou hodně v týmu pracujeme. A co považuji letošní rok za mou další slabinu, je bezpochyby úspěšnost střelby trojek.

Tvou vrcholovou kariéru už doprovodila nějaká větší zranění. Jak je složitý návrat na palubovku po takové pauze?

Návrat bývá pro mne většinou nejnáročnější po té psychické stránce. Protože do té fyzické se mohu vrátit mnohem rychleji, ale v hlavě to stále zůstává. Proto mi přijde nejtěžší, zbavit se pocitu, že se daná věc může znovu opakovat a důležité je, najít důvěru v sebe sama, že to zvládnu. A ty pochybnosti z možného opakování problému z hlavy vytěsnit!

Naposledy proti USK to byl asi kotník, ne? Ale na to, jak to vypadalo nehezky, jsi byla rychle zpět a vynechala jen jeden zápas?

Ano, proti USK jsem si udělala lehký výron v kotníku, kvůli špatnému došlápnutí při změně směru. Ale nebylo to nic vážnějšího, o tři dny později jsem již znovu byla zpět na palubovce. Bohužel jsem, ne však kvůli kotníku, ale jiným zdravotním problémům, nemohla následující zápas absolvovat.

Co děláš pro to, abys riziko zranění minimalizovala?

Ve svém volném čase se snažím tělu poskytnout kvalitní odpočinek, lehká stabilizační cvičení, posilování a protahování. Ale nesmím zapomínat ani na rozcvičku, kterou absolvujeme vždy před tréninky a zápasy, kde máme jednu část zaměřenou na stabilizaci a aktivaci kloubů a svalů.

Jaké utkání považuješ za své nejúspěšnější?

Za své nejúspěšnější utkání v poslední době považuji určitě zápas za reprezentaci ČR proti Irsku z července 2021, kde jsem hrála poklidný, uvolněný a myslím že i pohledný basketbal, který mi celkově přinesl double-double za 15 bodů a 16 doskoků.

Máš nějaký basketbalový sen, který by sis chtěla splnit?

Asi jako většina basketbalových hráček bych ráda okusila zahraniční basketbal, nejlépe euroligovou soutěž. Ale pokud by se tato možnost nenaskytla, určitě bych ráda pokračovala v české lize.

Co bys vzkázala malým basketbalistkám, aby mohly následovat Tvého úspěchu?

Vzkázala bych jim jen to, že jakýkoliv sport, který děláme, nejde dělat bez radosti a lásky. S radostí přichází zábava a s láskou i úspěch. I když jednou spadneš a nabiješ si nos, vždy stojí za to opět vstát a začít od začátku tvrdě pracovat a neustále se zlepšovat. Každá prohra, ať už bolí sebevíc, nakonec vede vždy k výhře. A to jak v basketbalu, tak v životě samotném.

Moc děkuji za rozhovor, ať se Ti vyhýbají zranění, a přeji jen samé úspěchy ve sportu, ve škole i v životě.